Endoskopické přednášky na XVI. Hradeckých gastroenterologických a hepatologických dnech


Publikováno dne 19.3.2012 | Autor Ivana Kajzrlíková

Na letošních Hradeckých gastroenterologických dnech, které se konaly 9. a 10. března ve Výukovém centru Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, zaznělo celkem 33 přednášek rozdělených do 8 tématických bloků. V tomto článku budou zmíněna některá sdělení týkající se endoskopie.

Přednáškový program zahájil Petr Vítek z Frýdku-Místku sdělením o endoskopii nad horním jícnovým svěračem. Incidence nádorů hypofaryngu a laryngu je srovnatelná s incidencí nádorů jícnu a endoskopisté mají momentálně lepší technické možnosti k jejich diagnostice než otorinolaryngologové. V pilotní studii z roku 2011 zahrnující 1224 pacientů přicházejících na běžnou ezofagogastroskopii prokázal, že zhotovení fotografií oblasti laryngu a hypofaryngu je možné u 97% pacientů a může je kvalifikovaně posuzovat jak otorinolaryngolog, tak endoskopista. Nejčastějším nálezem byl obraz refluxní laryngitidy u 55% pacientů, spinocelulární karcinom byl nalezen u 3 (0.3%) vyšetřených.

Magdalena Stefanová z Prahy prezentovala výsledky studie 73 pacientů s Barretovým jícnem vyšetřených pomocí standardní endoskopie, NBI, HRE a AFI. Toto trimodální zobrazení bylo pozitivní u 85% pacientů s časným adenokarcinomem a HGIN a u 57% pacientů s LGIN. Trimodální endoskopie má význam v diagnostice HGIN, ovšem její použití k diagnostice LGIN je kontroverzní, zejména vzhledem k vysoké míře falešné pozitivity AFI.

Jiří Cyrany z domácího pracoviště přednesl didaktickou přednášku o poleptání horní části trávicí trubice provázené kazuistikami z praxe. Základem diagnostiky je horní flexibilní ezofagogastroduodenoskopie do 24 hodin a tíže postižení klasifikovaná dle Zargarovy škály určuje další postup. Endoskopie je kontraindikována u pacientů v těžkém stavu, se známkami šoku a při podezření na perforaci. Při postižení do stupně 2A dle Zargara je doporučeno 24-48 hodit podávat pouze tekutiny, u těžších postižení je vhodné zavedení sondy. Od stupně 3A jsou podávána širokospektrá antibiotika. Profylaktické podávání kortikosteroidů není indikováno.

Stanislav Rejchrt taktéž z Hradce Králové přehledně prezentovat aktuální doporučení pro dispenzarizaci žaludečních prekanceróz. Mezi žaludeční prekancerózy patří chronická atrofická gastritida, intestinální metaplázie a žaludeční dysplázie, jež je předposledním stádiem žaludeční kancerogeneze. Eradikace Helicobacter pylori léčí neatrofickou chornickou gastritidu, může vést k parciální regresi atrofické gastritidy, u intestinální metaplázie nevede k její eliminaci, ovšem může zpomalit její progresi do neoplázie. Mírná až středně těžká atrofie či intestinální metaplazie antra nevyžaduje dispenzarizaci. Při nálezu rozsáhlé atrofie či intestinální metaplázie těla i antra bez dysplázie je doporučena dispenzární gastroskopie za 3 roky. U lehké dysplázie bez viditelné léze je doporučený dispenzární interval 1 rok, u těžké dysplázie bez viditelné léze by se měla gastroskopie ihned opakovat s odběrem vícečetných biopsií a za 6 měsíců zopakovat znovu. Viditelná léze by se v obou případech měla ihned resekovat. Více o managementu žaludečních prekanceróz nahttp://www.esge.com/assets/downloads/pdfs/guidelines/2012_maps.pdf

Ondřej Urban z Ostravy prezentoval videokazuistiku ESD časného karcinomu těla žaludku u 76leté nemocné, jednalo se o smíšenou lézi 0IIc+Is o průměru 20 mm. Časný karcinom žaludku neinvaduje do lamina muscularis propria, lze léčit chirurgicky a v některých případech endoskopicky. Dlouhodobé výsledky japonských endoskopistů jsou z onkologického aspektu srovnatelné s chirurgickými. Dle současných guidelines je indikací k endoskopické resekci diferencovaný karcinom menší než 20 mm a menší léze do 10 mm s depresí, bez ulcerace či jizvení, léze musí být omezená na sliznici, bez lymfatické či vaskulární invaze. Rozšířená indikační kritéria pro endoskopickou resekci diferencovaného karcinomu bez lymfatické či vaskulární invaze zahrnují i mukózní karcinomy bez ulcerací bez ohledu na velikost, mukozní karcinomy s ulceracemi do 30 mm, s invazí do 500 µm submukózy u lézí do 30 mm. Tato rozšířená kritéria však doposud nejsou všeobecně akceptována.

Rudolf Repák z Hradce Králové přehledně zdokumentoval možnosti endoskopické léčby komplikovaných pankreatických kolekcí. Indikací k terapii jsou symptomatické kolekce, infekce kolekce nebo nekrózy, zvětšování kolekce nebo další komplikace jako krvácení či fistulace do okolí. Velikost sama o sobě není indikací k drenáži. Z pohledu endoskopisty preferujeme mimo ERCP techniky vnitřní drenáže pod endosonografickou a skiaskopickou kontrolou.

Martin Kliment z Ostravy prezentoval studii s 63 pacienty, ve které prospektivně zhodnotil výtěžnost cytologické, biochemické a molekulárně genetické analýzy aspirátu pankreatických cyst pomocí EUS-FNA v diagnostice pankreatických neoplázií. Na základě svých výsledků uzavírá, že samotná EUS-FNA s cytologickým vyšetřením je k diagnostice pankreatických neoplázií nedostatečná. Kombinace vyšetření K-ras mutace a CEA v aspirátu cysty zvyšuje senzitivitu EUS-FNA, kombinace obou testů také může selektovat kandidáty chirurgické léčby.

Tereza Chvátalová z Prahy shrnula současnou úlohu endosonografie v diagnostice choledocholithiázy. Při analýze vlastního souboru 109 EUS vyšetření v indikaci suspektní choledocholithiázy činila senzitivita EUS 87.9% a specificita 94.7%. Používáním EUS či MRCP v diagnostice choledocholithiázy dochází k redukci prováděných ERCP v této indikaci o 60-70% a tím i tím i k redukci počtu komplikací této metody.

Barbora Rotnáglová z Prahy prezentovala první výsledky probíhající multicentrické prospektivní studie, jejímž cílem je zhodnocení použití kolonické kapsle jako screeningové metody k detekci kolorektální neoplázie. Klíčovými parametry jsou detekce polypů a kolorektálního karcinomu. V roce 2011 bylo vyšetřeno celkem 62 pacientů, procento úspěšnosti kolonické kapsle bylo u polypů pod 5 mm 73% a u karcinomu 100%. V plánu studie je vyšetřit celkem 232 pacientů v období 4 let.

Galerie